Emoční inteligence v manažerské praxi, emoční inteligence v denním životě manažera

autor: Emanuel Byrtus, Lenka Papadakisová, EXPERTIS PRAHA

Pojďme si v úvodu zamyslet nad tím, jak přemýšlíme nad emoční inteligencí a  položit si pár otázek o svých emocích:

• Jaký je můj postoj a vztah k emocím?

• Jak přemýšlím o důležitosti emocí v mém denním životě?

• Jak umím pracovat se svými emocemi?

• Jak na mých pocitech a emocích závisí můj výkon, má schopnost věci měnit?

• Jak ovlivňují emoce můj výkon a výkon podřízených, spolupracovníků?

Často kladu na našich seminářích o emoční inteligenci účastníkům tyto otázky. Obvyklá odpověď je zhruba v poloze: „Můj vztah k emocím je normální. Moc se jimi nezabývám.“ Zjištěný průměrný společenský postoj je zhruba v poloze: „nezabývám se emocemi, pozitivní mi vyhovují a negativní potlačuji“.

Nyní si však pojďme odpovědět na otázku: „Jaká je výkonnost lidí, když je práce skutečně baví?“ Tehdy, když mají chuť do práce a touhu dosáhnout výsledku? Nejen historie, ale denní praxe ukazuje, že skutečný leader má vždy schopnost aktivovat emoce zúčastněných. Aktivovat žádoucí emoce a užít je ve prospěch zájmu výkonnosti. Emoce mají v řečtině stejný slovní základ jako motivace. Emoce z řeckého slova e – motere; motere = pohybovat se a předpona - e = pohyb  směrem pryč. Tak můžeme ze svého praktického rozměru života potvrdit, že emoce nám dávají energii nebo ji brzdí. Vždy, když lidé cítí k něčemu odpor, jsou pasivně agresivní a práce je nebaví. I to je emoční stav. Emoce jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Dávají nám životní sílu k dosahování žádoucích výsledků.

Koncept tréninku „Emoční Leadership“ firmy Expertis pracuje především s vnitřními kvalitami osobnosti a s emoční reaktivitou. Cílem je především navýšit charakterové osobnostní kvality a být tvůrcem emočního klimatu.

Naše pozornost je často směřována především do oblastí dovedností, schopností a získání příslušné kompetence. Přestože často máme všechny předpoklady naplněny a lidé jsou opakovaně proškoleni v příslušné dovednosti, něco jim brání, aby tyto schopnosti realizovali. Něco, co je ukryto pod pokličkou, pokud tam máme chuť a odvahu nahlédnout. Pamatujme, že jediná skutečná a trvalá změna je zevnitř ven.

Důležité je si také uvědomit, že „Jen ten proces, který si uvědomujete, můžete řídit“. Tedy skutečný leader je nutně, ať vědomě či nevědomě, leaderem emočního klimatu a tedy leaderem energie a jejího zaměření. V duchu další klíčové věty: „Kam směřuje tvoje pozornost, tam směřuje tvoje energie“.

Výše uvedená věta je klíčem k navýšení výkonnosti a úspěšnosti v našem životě, ať již za úspěch považujete cokoliv.

Jaká je tedy realita našeho přístupu k emocím?

Bohužel, dle výzkumu, svým emocím nevěnujeme příliš pozornosti. To co nás rodiče a společnost učí, je negativní emoce odmítat, potlačovat. Logický důsledek je, že pokud negativní emoce odmítáme a potlačujeme, tak se s nimi nemůžeme naučit správně pracovat. A přece naše emoční prožívání dává životu barvu a chuť. Je to nejen koření života, ale přináší také energii, která nás pohání a žene, nebo naopak brzdí, či je vyplýtvána destruktivním způsobem na okolí. V naší práci přináší energii pro dosahování výsledků.
Zjednodušeně řečeno, abychom ráno vstali z postele, či dosáhli potřebný výsledek, potřebujeme zažít nějaký typ emoce – motivace. Může to být povinnost jít do práce, chuť něco prožít, dosáhnout něčeho; radost z krásného rána atd.

Co tedy vlastně potřebujeme v oblasti emocí?

Potřebujeme tu emoční energii, která nás žene k dosahování výsledků, cílů, naplňování potřeb, prožitků spokojenosti, radosti, štěstí. Mít ji k dispozici. Potřebujeme také navýšit odpovědnost za naše pocity a získat nad nimi více skutečného vlivu a moci. Můžeme mít jen tolik vlivu na své emoce, kolik si připustíme a kolik přijmeme odpovědnosti. Důležité je vědět jak a začít trénovat!

Jaká je tedy cesta?

Pokud chceme být tvůrci svého života a dát svému životu tu „správnou“ barvu a chuť, pak musíme převzít za své pocity více odpovědnosti. Zcela jistě můžeme držet spokojenost, štěstí, vnitřní klid a lásku ve svých rukou. K tomu je ale potřeba začít se učit pracovat se svými pocity, emocemi. Vždyť je to jen emoční energie, která může mít různý projev – destruktivní či konstruktivní. A to co „trénujeme“ tedy prožíváme, v tom se můžeme zlepšovat.

V jakých pocitech jste dobří Vy? V jakých byste chtěli být lepší?

Chcete opravdu čekat, až vás udělá „někdo“ nebo „něco“ výkonnými, úspěšnými a šťastnými případně nešťastnými nebo chcete se učit být leaderem svých emocí a svůj úspěch, své štěstí dát sobě i okolí?

Zdroj: