I lidé nad 50 mohou změnit mapu své mysli
30.9.2008, autor: Hanka Boháčková, Martin Jára
Přibližně před padesáti lety se ve Spojených státech začaly praktikovat takzvané „encounter groups“. Žádná terapie nebo trénink, prostě společná setkání. Psychologové zjistili, že už jen to, když se lidé setkají v neformální skupině a vzájemně si naslouchají, stačí, aby mobilizovali svoji energii, svůj potenciál. Myslím, že přesně to se stalo i v našem vitalizačním kurzu.
Tak uvedla Hana Boháčková náš rozhovor o své zkušenosti z projektu Třetí kariéra a zejména z jeho části věnované zaměstnancům tzv. Vitalizačního programu. Jako psycholožka s poradenskou praxí a lektorka společnosti EXPERTIS PRAHA, která se specializuje na komunikaci a týmovou spolupráci, ví, o čem mluví.
Vážím si toho, že lidé v kurzu mohli sdílet svoje potřeby a hledat cesty, jak je naplnit, a také sdílet svoje osobní i firemní příběhy. Ze závěrečných individuálních rozhovorů s účastníky vyplynulo, že program velmi ovlivnil rozvoj jejich osobnosti
Jak se může ten osobní užitek projevit v pracovním prostředí?
Když je člověk vnitřně stabilní, podává i větší výkon. Ale nejen to. Členové skupiny si, jak tomu říkám, změnili mapu své mysli. Najednou se tam objevil nový bod, myšlenka „jsem potřebný, vítaný“. A přidají se další body, třeba „mám zkušenost, trpělivost, zodpovědnost“. A tu změněnou mapu má člověk i v profesi, což ovlivňuje pozitivně jeho výkon.
Napadá mne, jestli si lidé středního věku někdy neberou zodpovědnosti až moc…
Možná ano. Ale mohou se učit dát jí hranice. Objevit něco, čemu se říká lehkost bytí. Prostě žít a pracovat bez té obrovské zodpovědnosti za všechno kolem sebe.
Nepatří mezi kvality věku 50+ také nadhled?
Určitě, je to dobrý základ pro sebevědomí vidět sebe sama jako někoho, kdo má hodnotu a nemusí se podbízet. Dávám to, co umím, hlavně své zkušenosti.
Jak tedy efektivně předávat zkušenosti? Existuje nějaký model?
Podle mne je důležité naučit se dát mladším kolegům prostor a umět jim naslouchat. Je vhodné vyhnout se tvrzením „to nepůjde“ nebo „my jsme to dělali vždycky takhle“. Lidé 50+ mohou nabídnout svá řešení, ale je chyba, když je považují za jediná možná. V každém věku přece můžeme vést dialog, diskusi, polemiku.
Vy jste na kurzu ve skupině vedli mnohé diskuse…
To ano. Lidé byli velmi otevření. Každý měl svůj prostor, mohl se projevit a ostatní mu naslouchali. Nezaznamenala jsem hádky, spíš hledání toho, co je pro všechny společné. Skupina neměla žádné vnitřní sankce, ve smyslu co je možné a co ne. Úplně přirozeně pochopila rozdíl mezi kritikou a zpětnou vazbou. V osobní rovině se chovali přátelsky.
Jak si tu nebývalou otevřenost vysvětluješ?
Snad že všichni vycítili, že jsou v bezpečném prostředí. A že jejich zážitky, úspěchy i neúspěchy jsou si dost podobné. Cenili si toho, že najednou o věcech mohou mluvit. Určitě pomohlo i to, že byli stejné věkové kategorie.
Je něco, co ses na Vitalizačním programu naučila nebo dozvěděla ty sama?
Měla jsem představu, že lidé 50+ budou při setkání méně otevření. Ale přesvědčila jsem se, že tomu tak není. Také jsem se přesvědčila nebo spíš utvrdila, že i v tomto věku je možná osobní změna, potenciál k ní v lidech existuje. A aby se uvolnil, stačí málo. Zní to jako reklama, ale je to skutečnost.
Jen aby o ten potenciál byl zájem…
Často se říká, že po 45 vás už nikdo nechce, že na trhu práce ztrácíte hodnotu. Nevím, řekla bych, že je to trochu mýtus. Pozoruji, že i o lidi této věkové kategorie zájem je. Navíc se mění i společenské klima. Nedávno jsem v rozhlase slyšela jednu diskusi, byla v duchu toho, aby lidé nechodili do předčasného důchodu. Ještě před pár lety to bylo úplně opačně… Ano, jsou lidé, kteří rádi zvolí penzi, ale je hodně takových, kteří mají ze své práce radost a uspokojení a chtějí v ní pokračovat. Je dobře, že je média a společnost podporují.
A ještě jedna otázka na konec, kdybys byla ředitelkou velké firmy, co bys pro zaměstnance 50+ udělala?
Hlavně bych je ujistila, že ve firmě mají své místo a že mají moji podporu. Posilovala bych pocit vzájemné sounáležitosti zaměstnanců všech věkových kategorií. Pokud jde o vzdělávání, zaměstnancům 50+ bych nabízela spíš kurzy osobního růstu. Profesně bych chtěla stavět na tom, co už umí. A ještě jedna věc, podporovala bych vzdělávání pro manažery, kteří mají zaměstnance 50+ ve svém týmu.
Co by mělo takové vzdělávání obsahovat?
Aby mohli manažeři dobře a citlivě vést lidi 50+, měli by mít nejen odborné znalosti, ale také základní znalosti o psychologii osobnosti středního věku. Měli by jim rozumět a tím dobře ovlivňovat vzájemnou spolupráci. Myslím si, že takové manažerské vzdělávání je minimálně stejně důležité jako přímá podpora zaměstnanců 50+.
Hanky Boháčkové se ptal Martin Jára
Zdroj: web Třetí kariéry