Jaký je ten náš talent?

15.6.2010, autor: Lenka Papadakisová

O víkendu jsem se procházela Prahou a narazila na dávného přítele. Zapředli jsme hovor a záhy se dostali – jak jinak – k politice a volebním výsledkům. Já mu popsala své nadšení z prostoru pro změnu a (spolu)tvoření, který tak náhle vznikl, pocit naděje a uvolnění pozitivní energie. On  vyjadřoval spíše obavy: z toho, že nevíme, jací ti noví lidé jsou, že se politikům nedá věřit, že je třeba být opatrný, obezřetný a nepouštět se do velkých očekávání. Kopíroval ve svém názoru to, co se na mě už od volebního víkendu line z médií – pochybnosti a skepsi. A já si uvědomila, že je třeba, abych v té své naději zůstala, abych se spolehla na to, že se ti noví politici a političky svým slibům nezpronevěří.

Začalo mě štvát, že v naší kultuře se nosí zůstat ve své nezaujaté či rezervované poloze. Je výhodnější nevěřit, nenadchnout se, neprojevit svůj postoj. Rádi akcentujeme problémy, rádi nadáváme, negujeme. Tímto negativistickým postojem, touto negativistickou zpochybňující hypotézou, ne reálnými výsledky, se nastavuje společenské klima.
 
Jsem přesvědčena o tom, že když chci změnu, musím té změnit věnovat své pozitivní naladění. Záleží jen na mě, zda brýle své mysli zaostřím na problémy nebo na nové možnosti. Podle těchto brýlí se pak moje virtuální realita stává buď problematickou, nebo plnou šancí. A být koncentrovaná na toto pozitivní naladění, to je velká práce.

Podobné je to i s naším osobním směřováním, s tím, jak se vidíme. Velmi často zapomínáme, kdo jsme, co nás vyživuje, co nám dělá radost, čeho chceme opravdu dosáhnout. Síla a tlak okolí nás zaslepuje a my nejsme schopni jít za tím, co si přejeme. Nerozvíjíme se, nepřemýšlíme, jak přispět k tomu, abychom rostli. Naše pozornost je zaměřena na obavy z důsledků takového jednání. Ve jménu strachu a společenského očekávání klidně svůj talent, svou radost opustíme, zaprodáme. Co si tím způsobujeme? Zneuctíváme své já, nedáváme sami sobě důvěru a chceme ji získat od okolí. Jelikož je ale okolí zaměřené na potíže, tuto důvěru v sebe sama nám nedá. Nikdy. Tím pádem vnitřně strádáme, nedocenění, ne-sví.

Proto je podle mého tak důležité si uvědomit, že je životodárné mít jasno v tom, kdo jsem, co chci, co mě baví, čeho chci dosáhnout. Na všech úrovních – od osobní, přes občanskou po manažerskou. Spojit se sám se sebou, říct si, jakou nesu kvalitu, co chci tvořit a jak se nenechat strhnout  či ovládat vnějšími okolnostmi. 

Lenka Papadakisová, majitelka Expertis

Zdroj: Expertis