Tento svět je postaven jako svět bohatství a štěstí. Záleží jen na nás.

13.10.2010, autor: Kateřina Jonášová

Emanueli, jaké je tvé osobní propojení s emočním leadershipem?
Odpověď je jednoduchá. Toužím po životě, který je šťastný, a chci být ve svém životě zároveň i úspěšný. Kombinace těchto dvou věcí je fascinující. A já hledám nástroje, jak to udělat sám se sebou. Když to vyzkouším na sobě, tak to předávám, vznikají programy a metodické postupy. A tak vznikl i emoční leadership.

Jakou největší hodnotu a kvalitu přinášíš právě do tohoto programu?
Zkušenost a reakce lidí, kteří programem prošli, je taková, že žiju a cítím to, čeho se v programu dotýkáme. Není to učení, které je nastudováno, ale jakási žitá moudrost. Lidé to cítí v jednotlivostech a emoční leadership je to pro ně tím pádem srozumitelný. Můj přínos je především v tom, že každá probíraná věc je pro mě součástí každodenního života. 

Když jsme u té každodennosti, jaké základní potřeby vnímáš u leadrů, s nimiž pracuješ?
Základní potřeby máme všichni stejné. Všichni se chceme cítit dobře a chceme být úspěšní, abychom si naplňovali všechny ostatní potřeby. Často nás okolní rytmus vede k tomu, že jsme-li úspěšní, nemáme čas cítit se dobře. Čili ty základní potřeby jsou poměrně obyčejné: lidé chtějí být v práci úspěšní, chtějí se zlepšit, odstranit zlozvyky. Zlozvyky na úrovni chování se ale odstraňují špatně. Když je to někde uvnitř charakteru osobnosti vepsáno, pak zlozvyk není na úrovni chování, tam se jen projevuje, ale je na úrovni myšlení nebo na úrovni emočního vnímání. A často daný člověk ani neví, že má uvnitř cosi schováno, a snaží se o změnu na úrovni chování. A tak vyvstává potřeba, na kterou jsme přišli, když jsme toto diskutovali s Lenkou Papadakisovou. Potřeba, na kterou odpovídá program Emočního leadershipu.

Mojí specializací je orientace na osobnostní tendence, na vnitřní návyky na úrovni myšlení a emocí. Takže se dá říci, že na této úrovni jakoby žádná potřeba klientů není, oni chtějí změnit chování, ale ona potřeba vzniká, odhaluje se postupně v rámci kurzu. Lidé se začnou měnit zevnitř ven.

Klient se přihlásí na emoční leadership z jakési zvědavosti a pak si ho osahává?
Jednak ze zvědavosti a jednak z té zcela úpřímné touhy být v práci úspěšnější a lepší. Ví, co mu emoční leadership přinese, ale - pravda - ještě neví, co všechno a do jaké hloubky. Pozornost je obecně zaměřena na výsledky, na kompetence a manažerské dovednosti. Ty klient získá také. Ale  to nové, to, co přistupuje v průběhu, je, že člověk začne zjišťovat, že prostor pro zlepšení je někde hlouběji, než se zdá.

Osahání a zvládání svých emocí je tedy jen jedním schodem na cestě do nitra sebe sama? 
Osahání a zvládání emocí je jeden z motivů, proč klienti přicházejí do kurzu. Ve slově emoční je ukrytý potenciál. Emoce v tomto programu jsou ale zásadně důležité. A nejen v programu, ale v životě vůbec. Emoce nám přinášejí energii. Buď cítím chuť, nebo cítím odpor. To jsou dva póly, a je dobré umět pracovat s tím, abych měl chuť a cítil se dobře, a nebyl v odporu, otrávený. Emoce jsou energetickým zdrojem, nabíjejí nás a přinášejí nám přidanou turbínu. Lidé se v programu učí pracovat aktivně a převzít plnou zodpovědnost za své emoce. Jsou tvůrci svých emocí. Převzít zodpovědnost znamená navýšit vliv. Pokud budu stále říkat: „Ty můžeš za to, jak se já cítím,“ tak sice budu nevinný, ale také s tím nemůžu nic udělat. Analogicky až se situace ve firmě zlepší, až pracovníci budou naplňovat mé úkoly, pak se budu cítit dobře.
Jedno z paradigmat, které si lidé z programu odnášejí, je to, že manažer je ten, kdo aktivuje energii. A energii aktivuje prostřednictvím emocí. Já přicházím a přináším oheň, protože je ve mně. Ale aby byl ve mně a neuhasínal, musím s ním umět pracovat. Když s ním umím pracovat, tak ho přináším  do kolektivu a hořím, i když foukne, když se zrovna nedaří, když někdo něco neudělal. S tím se učíme pracovat.
Základní věc je převzít zodpovědnost za svoji spokojenost, své štěstí a svůj emoční náboj. 

To je to, na čem držíš především pozornost? Jedna osa programu?
Ano, je to jedna z os. S tímto konkrétně pracujeme ve druhém modulu. První modul je zaměřen na osobnost leadra jako celku, na jeho silné stránky v leadrovství. Pracuje se tam na pochopení vnitřní osy osobnosti, dominantního návyku na úrovni myšlení a na úrovni emocí. Pracujeme s tranformací tohoto poznání a využití silných stránek. Lidé poznají, k čemu mají přirozené dispozice, a také poznají, že některé dary, jsou-li nadužívané, se stávají potíží. Dar odpovědnosti je úžasný, ale přiliš mnoho odpovědnosti může přinášet úzkost, neschopnost delegovat, apod.

Když tedy znám své dary a dominanci u sebe jako u osobnosti, pak se ve druhém modulu jdeme dívat na ten energetický zdroj, a na to, jak s energií a emocemi pracovat. Tam je už vytvořen základ, na kterém můžeme stavět. Někdo potřebuje emoční energii probudit, protože je pořád zdánlivě klidný, zdánlivě vyrovnaný, ve zdánlivé pohodě a to i ve chvíli, kdyby měl zesílit. Má návyk, který mu škodí. A naopak, někdo je zase v neustálé tenzi. Lidé se učí pracovat s osobnostním přístupem k emocím.

A pak je tu třetí modul - mám k dispozici energii a umím pracovat s emocemi, potřebuju pracovat se zralostí ososbnosti. Pracuje se s procesem dozrávání, který je postavem na principu přijetí  zodpovědnosti. Ve chvíli, kdy přijmu zdpovědnost, získám i více vlivu na tento život a vyšší sebedůvěru. Tam se pracuje se stylem naplnění potřeb. Potenciál zralého přístupu je v tom, že já jako leader vedu nejen sebe, ale i svoje lidi k tomu zralému přístupu. Navýšení osobní odpovědnosti, přináší navýšení osobního vlivu a sebedůvěry.

Čtvrtý modul je tréninkový, protože ti lidé o sobě už hodně vědí a obrovsky se v rámci programu prohloubí jejich sebeuvědomění. Navíc mezi moduly pracují na svých vlastních úkolech a sledují zlepšení. Takže čtvrtý modul je věnován překračování limitů, lépe řečeno vytváření nových návyků. Program jako celek nebojuje se starým, ale tvoři nové.

Jak vnášíš principy emočního leadershipu ty sám do své práce?
Přístup vědomé pozornosti. Základem emočního leadershipu je vědomá osobnost. Přináším tedy principo uvědomění toho, co se ve mně děje, mi umožnuje více ovládat a řidít ty vnitřní procesy. V běžném praktickém denní životě ve mně narůstá sebeuvědomnění, že člověk má možnost volit myšlenky, které mi prospívají, místo těch, které mě ničí, vedou k pochybnostech , obavám, strachu, odporu apod... Já jsem se někde na té cestě rozhodl, že smyslem mého života je cítit se dobře. Je to takové prosté, ale je za tím denodenní práce. Stále uvědomování si, jestli to, co si teď myslím, aktivuje ve mně to pozitivní prožívání, nebo odpor a otrávení. Já s tím pracuju denně a v každé situace. A to je jedno, zda při práci s lidmi, nebo při setkání se ženou a dětmi. Protože ty základní principy toho, jak lépe zvládat vnitřní svět, který se projevuje v tom vnějším, je kazdodenní práce.

A kromě jiného mě obrovsky obohacují lidé, s nimiž pracuju. Na každém semináři se učím z toho, co se děje v nich, z toho, jak reagují, jak si nastavují věci, které chtějí zlepšit. To je obrovsky inspirativní. Já vedu programy koučovacím způsobem, nikoli poradenstvím. Někde jsem přijal tu filosofii, že nikoho nemůžu nic naučit, ale mužů pomoci lidem, aby v sobě objevili poklady. Takže oni zkoumají a objevují, já jim k tomu přináším nástroje. Ale tím zkoumán často odhalí věci, které jsou pro mě zajímavé, tím pádem obohatí mě. A já to zase zkouším užívat ve svém životě a zase to přináším do dalšího kurzu.

Je to tedy tvůrčí program, jehož spolutvůrci jsou jsou účastníci a účastnice předchozích skupin...
Já stimuluji i stávající skupiny k tomu, aby byly spolutvůrci. Stimuluji je otázkami, podněcováním, aby objevovali, tázali se sami sebe. Tvoříme společně myšlenkové mapy, které já rámuji, a často jsou bohatší a dokonalejší, než bych vymyslel sám. A to je moudrost.

Jsou na tento tvůrčí přístup ti lidé připraveni?
To patří k filosofii emočního leadershipu, a k mé filosofii. Ve chvíli, kdy v lidech oslovím potenciál, ozve se potenciál. Když v lidech oslovím blbce, ozve se blbec. Já musím změnit svůj způsob myšlení. Nemůžu pochybovat, že v nich ten potenciál je. Můj způsob myšlení je takový, že oni jsou schopni být vědomými. Oni tu důvěru cítí, a tím pádem se v nich do značné míry vědomí rozvíjí, protože je v nich oslovena moudrá část. Princip je nepoutat pozornost na to, co nechci. Ale poutat pozornost na to, co chci. A to je myšlenka, která provází celý program emočního leadershipu.

S nadstavbou být v životě šťastný a umožnit to jiným...
Pořád s tou nadstavbou být v životě úspěšný. To je důležité. Jsou lidé, kteří chtějí být jen šťastní, s tím, že se spokojí s málem, s tím, že nic nepotřebuju. Pak také nic nemají a vytvoří si takové pseudoštěstí, potlačí své potřeby a potlačí i svůj rozvoj. Pokud chci být bohatý, musím bohatství tvořit, musím ho chtít, musím ho mít uvnitř. Pak jsou lidé, kteří chtějí být jen bohatí a úspěšní, a zapomínají na své štěstí. A to také nevede nikam. Myslím si, že tento svět je takto postaven - jako svět bohatství a štěstí.

V dualitě...
Jak říkáš, v dualitě. V této dualitě jsou ale otevřeny dvěře i do chudoby a neštěstí. Mottem druhého modulu Emočního leadershipu je: Klepejte, bude vám otřevřeno. Klepání je to, jak o životě přemýšlíme. Protože chudoba je stav mysli. Způsob přemýšlení je stav mysli. Všechny dveře jsou otevřeny, i dveře do pekla, ale i dveře k bohatství a štěstí. A v tomto světě platí totální svobodná volba. Můžete se rozhodnout, jak budete přemýšlet v každém okamžiku. Jestliže mé myšlenky rezonují s bohatství a štěstím, pak ho cítím a vytvářím ho fyzicky. Jestli mé myšlenky rezonují s chudobou a tím, co mi chybí, pak se tak cítím a pak se podle toho chovám. V chování pak musím vynaložit mnohem víc vůle. To je princip tvoření, který se lidé učí hned v prvním modulu.
My tvoříme ve třech rovinách. Na rovině mysli, energie a emocí a v chování. Tam už přistupuje  zhmotnění té ideje a přináší to výsledky.

Emanuela Byrtuse zpovídala v poklidné atmosféře centra U kamenné ryby v Chrustenici Kateřina Jonášová, v babím létě 2010

Zdroj: Expertis